Blanche se bláznivě zamiluje do Grégoira. On má všechno, co si jen žena může přát, jejich vztah nabírá na síle a vášnivosti: vezmou se a žijí spolu. Jenže to, co následuje, není pohádka. Blanche je izolovaná od svých blízkých, zejména od svého dvojčete Rose, a nakonec se ocitne v pasti majetnického a nebezpečného muže. Film zobrazuje, jak ženy snášejí podřízenou roli a trpí násilím. Snímek, na jehož scénáři se podílela Audrey Diwanová, se nesoustředí, jak je u takových dramat zvykem, na napětí a vyústění, ale na mechanismus ovládání a na ženskou sebedůvěru – na odvahu prolomit mlčení. Režisérka Valérie Donzelli se vydává do šedé zóny, kde se ovládaná žena stává obětí kompromisů a kde agresor balancuje na hraně mezi něhou a násilím.

Ve filmu Maria ztělesňuje Angelina Jolie jednu z nejikoničtějších a nejuznávanějších osobností 20. století – legendární sopranistku Marii Callas. Maria Callas byla jedinečnou operní divou s hlasem, který dokázal vyjádřit hluboké emoce i absolutní technickou dokonalost. Její hlasový rozsah a intenzita prožitku ji proměnily v legendu, která dodnes fascinuje posluchače po celém světě. Callas vynikala schopností naplno ztělesnit každou roli, což z jejích vystoupení učinilo nezapomenutelné umělecké zážitky. Příběh sleduje americko-řeckou operní pěvkyni, která se po oslnivém, ale bouřlivém životě ve světlech reflektorů na operní scéně uchyluje do ústraní v Paříži. Mezi vzpomínkami na svou slávu, zklamání a komplikované vztahy, se Callas vyrovnává s otázkami vlastní identity a smyslem života, který zasvětila hudbě. Angelina Jolie, proslulá nejen svou hereckou univerzálností, ale i hlubokým osobním nasazením pro komplexní role, vnáší do postavy Marie Callas autentickou emocionální hloubku a intenzitu. Přináší tak nový pohled na ženu, která dokázala být nezastavitelnou silou na scéně, ale v soukromí byla křehká a zranitelná. Jolie svým výkonem podtrhuje vnitřní rozpor Callas – silné, ale osamělé divy, která se ve svých posledních dnech snaží smířit se svým výjimečným, leč složitým životem. Režisér Pablo Larraín odkrývá životní příběh legendární operní hvězdy Marie Callas. Jeho film Maria je intimním pohledem do duše ženy, jejíž hlas i osobnost zůstávají nadčasové a inspirativní.

Sára je pohledná devětadvacetiletá žena, která nemá partnera ani dítě. Pracuje jako asistentka na velitelství armády, kde o společnost mladých a silných mužů nemá nouzi, nedokáže si mezi nimi ale vybrat, což jí nevybíravým způsobem předhazuje její autoritářská matka i okolí. Když potká galantního a půvabného Martina, konečně prožívá lásku, o které zatím jen snila. Postupně se sbližují. Martin ale skrývá tajemství, které je pro většinu společnosti něčím nepřijatelným. Po celosvětově úspěšném debutu Já, Olga Hepnarová přichází režiséři Petr Kazda a Tomáš Weinreb s mezinárodně obsazeným dramatem o netoleranci a odvaze čelit jí. Svým autorským debutem Já, Olga Hepnarová zaujali Tomáš Weinreb a Petr Kazda renomované porotce stovek zahraničních festivalů včetně Berlinale, kde mělo drama světovou premiéru. Stejně jako v příběhu poslední popravené ženy v ČSSR reflektují i v dramatu Nikdo mě nemá rád vysoce aktuální téma neschopnosti splňovat představy většinové společnosti a tlaku, odcizení i vlastních pochybností, které s sebou jinakost přináší. Hlavní hrdinkou dramatu je Sára, která pracuje jako sekretářka na vojenském velitelství v Praze. Brzy jí bude třicet, je svobodná a bezdětná, což jí její matka neváhá připomenout při každé příležitosti. Aspoň částečné porozumění nachází u otce a kamarádky Lenky, ze všeho nejvíc je ale sama. Z jakési letargie ji vytrhne až Martin. Muž s jemnou tváří a galantním vystupováním. Postupně se začínají sbližovat, ale když chce Sára posunout jejich vztah na hlubší a fyzickou úroveň, Martin ho nečekaně utne. Sára odmítá přijmout jeho neochotu svěřit se jí a chce vědět, co mu brání být s ní. Přitom zjistí, že má Martin tajemství. Slíbí, že ho nikomu neprozradí, ale v dobré víře slib poruší. A tím oba odsoudí k všeobecnému opovržení. Aby byly scény ze Sářina života co nejautentičtější, konzultovali tvůrci scénář s armádními poradci a natáčeli s profesionálními vojáky v prostorách pražského posádkového velitelství nebo během vojenské přehlídky na Vítkově. Samotářskou Sáru ztvárnila slovenská herečka Rebeka Poláková, známá z thrillerového hitu o mafiánském bossovi Miki, tajemného Martina si zahrál litevský herec Mantas Zemleckas, který typově odpovídal představě tvůrců vypadat jako mladý David Bowie. V roli Sářiny matky exceluje Barbora Bobulová, která svou hereckou kariéru odstartovala princeznou v pohádce Nesmrtelná teta a následně se proslavila v Itálii, kde od roku 1995 žije.

Blanche se bláznivě zamiluje do Grégoira. On má všechno, co si jen žena může přát, jejich vztah nabírá na síle a vášnivosti: vezmou se a žijí spolu. Jenže to, co následuje, není pohádka. Blanche je izolovaná od svých blízkých, zejména od svého dvojčete Rose, a nakonec se ocitne v pasti majetnického a nebezpečného muže. Film zobrazuje, jak ženy snášejí podřízenou roli a trpí násilím. Snímek, na jehož scénáři se podílela Audrey Diwanová, se nesoustředí, jak je u takových dramat zvykem, na napětí a vyústění, ale na mechanismus ovládání a na ženskou sebedůvěru – na odvahu prolomit mlčení. Režisérka Valérie Donzelli se vydává do šedé zóny, kde se ovládaná žena stává obětí kompromisů a kde agresor balancuje na hraně mezi něhou a násilím.

Sára je pohledná devětadvacetiletá žena, která nemá partnera ani dítě. Pracuje jako asistentka na velitelství armády, kde o společnost mladých a silných mužů nemá nouzi, nedokáže si mezi nimi ale vybrat, což jí nevybíravým způsobem předhazuje její autoritářská matka i okolí. Když potká galantního a půvabného Martina, konečně prožívá lásku, o které zatím jen snila. Postupně se sbližují. Martin ale skrývá tajemství, které je pro většinu společnosti něčím nepřijatelným. Po celosvětově úspěšném debutu Já, Olga Hepnarová přichází režiséři Petr Kazda a Tomáš Weinreb s mezinárodně obsazeným dramatem o netoleranci a odvaze čelit jí. Svým autorským debutem Já, Olga Hepnarová zaujali Tomáš Weinreb a Petr Kazda renomované porotce stovek zahraničních festivalů včetně Berlinale, kde mělo drama světovou premiéru. Stejně jako v příběhu poslední popravené ženy v ČSSR reflektují i v dramatu Nikdo mě nemá rád vysoce aktuální téma neschopnosti splňovat představy většinové společnosti a tlaku, odcizení i vlastních pochybností, které s sebou jinakost přináší. Hlavní hrdinkou dramatu je Sára, která pracuje jako sekretářka na vojenském velitelství v Praze. Brzy jí bude třicet, je svobodná a bezdětná, což jí její matka neváhá připomenout při každé příležitosti. Aspoň částečné porozumění nachází u otce a kamarádky Lenky, ze všeho nejvíc je ale sama. Z jakési letargie ji vytrhne až Martin. Muž s jemnou tváří a galantním vystupováním. Postupně se začínají sbližovat, ale když chce Sára posunout jejich vztah na hlubší a fyzickou úroveň, Martin ho nečekaně utne. Sára odmítá přijmout jeho neochotu svěřit se jí a chce vědět, co mu brání být s ní. Přitom zjistí, že má Martin tajemství. Slíbí, že ho nikomu neprozradí, ale v dobré víře slib poruší. A tím oba odsoudí k všeobecnému opovržení. Aby byly scény ze Sářina života co nejautentičtější, konzultovali tvůrci scénář s armádními poradci a natáčeli s profesionálními vojáky v prostorách pražského posádkového velitelství nebo během vojenské přehlídky na Vítkově. Samotářskou Sáru ztvárnila slovenská herečka Rebeka Poláková, známá z thrillerového hitu o mafiánském bossovi Miki, tajemného Martina si zahrál litevský herec Mantas Zemleckas, který typově odpovídal představě tvůrců vypadat jako mladý David Bowie. V roli Sářiny matky exceluje Barbora Bobulová, která svou hereckou kariéru odstartovala princeznou v pohádce Nesmrtelná teta a následně se proslavila v Itálii, kde od roku 1995 žije.